Další napadení člověka psem

Autor: Vojen Benda | 22.10.2012 o 2:27 | (upravené 22.10.2012 o 2:35) Karma článku: 9,51 | Prečítané:  824x

Zpráva z tlače: V bratislavskej Vrakuni napadol pes ženu s kočíkom. Išlo o leonbergera kríženého s nemeckým ovčiakom. Incident sa stal na Hradskej ulici 19. oktobra krátko pred 11:30. Pes sa približoval k dievčatku v kočíku, 21-ročná matka chcela chrániť svoje dieťa, pes po nej skočil a pohrýzol ju. Zviera nakoniec odplašila kamarátka napadnutej ženy. Päťdesiatštyriročný majiteľ psa si nevšimol, že mu utiekol.

Tento politováníhodný incident je velmi názornou ilustrací nesmyslnosti zákona, v současnosti připravovaného Ministerstvem zemědělství SR. Zákon je zaměřen právě na řešení incidentů napadení člověka psem a je postaven na selekčním stanovení třinácti psích plemen nebezpečných pro člověka, kde by první dvě plemena - pitbul a bandog - měla být zlikvidována a dalších jedenáct bylo ostrakizováno úřady a jejich chov a držení omezeno striktními pravidly. Návrh vychází z třídění psích plemen na "hodná" a "nebezpečná", tak zvaném BLS - breed specific legislation (zákonu hodnocení podle plemene) založeném na principu "kolektivní viny plemene" místo akcentování individuální odpovědnosti majitele zvířete.

Z odborného hlediska je iluzorní vyjmenovat nějaká plemena a označit je za nebezpečná, popřípadě popsat a určit křížence čistokrevných plemen.
Nebezpečný je každý pes, který napadne bez příčiny člověka, a to bez ohledu na plemennou příslušnost a dokonce i velikost.

Ale vraťme se k tomuto incidentu. Matka s dítětem byla napadena křížencem leonberga s německým ovčákem. Nechme stranou, jestli byl útok psa iniciován nějakou obranou reakcí vystrašené matky, která se třeba vrhla proti psovi. Útok asi nebyl zas až tak drastický, když se pes nechal odstrašit a zahnat křikem přítelkyně napadené paní. Faktem však zůstává, že k napadení a poranění paní došlo a pes nebyl pod kontrolou majitele.

A teď k meritu věci: co by navrhovaný zákon ministerstva vyřešil v tomto případě? Ani leonberger ani německý ovčák se v seznamu plemen "nebezpečných" psů nenacházejí, natož jejich kříženec. Asi by pan ministr musel vydat novelu svého zákona, kde by "seznam" rozšířil, a toto by se mohlo opakovat při každém dalším napadení. Navíc lze s téměř stoprocentní jistotou předpokládat, že ani v jakkoliv "inovovaném" seznamu se neobjeví německý ovčák, přesto, že spolu s kříženci figuruje na prvních místech statistik napadení člověka psem. Toto se evidentně navrhovatelům zákona nehodí, německých ovčáků je příliš mnoho a jsou příliš oblíbení a využívaní.

Smutné a ostudné je, že na tvorbě seznamu plemen spolupracovali vedoucí činitelé Slovenské kynologické jednoty, kteří jako odborníci (na rozdíl od úředníků ministerstva) museli dobře vědět, o jaký jde nesmysl.

Je to vždy vlastník, který rozhoduje o chování svého psa.

Namísto snahy najít cestu, jak účinněji postihnout neodpovědné majitele se navrhovatelé podobných zákonů vždy snažili postihnout nesmyslně zvolená plemena. Kdyby byl za podobný incident zodpovědný majitel pohnán před soud a potrestán, jistě by si nejen on, ale i další napříště sakramentsky rozmysleli, aby jejich pes mohl utéci a ohrožovat lidi. Stejně tak by ale měli být stíháni a postihováni lidé, kteří psa svévolí, drážděním nebo vniknutím do psem střeženého objektu psa vyprovokují k útoku. Stejně tak by měli být postiženi lidé, kteří psa svěří na procházku malému dítěti, nebo osobě, která evidentně psa nezvládá. Rozumný člověk přece nepustí bez dozoru dítě s obtížně zvladatelným psem. Pokud je tak pošetilý, musí nést stejné eventuální následky, jako když pustí dítě na procházku s nabitou brokovnicí…

Napadá mě ještě jeden aspekt z navrhovaného zákona, a to povinnost výcviku psa, která by měla být zárukou jeho zvladatelnosti. Evidentně by takové nařízení bylo velmi lukrativní byznys, protože zde by okamžitě vznikl obrovský přetlak na instituce, zabývající se výcvikem a zkoušením psů. Ze stejných příčin se ale obávám, že by zde též vznikl značný prostor pro korupci.

Kvalifikace a způsobilost majitele psa stejně jako určitý stupeň výcviku a ovladatelnosti psa je chvályhodný záměr. Neumím si však představit povinnou plošnou realizaci tohoto požadavku třeba ve venkovských poměrech nebo u starých lidí. Zase si myslím, že stačí uplatnit princip zákonné odpovědnosti - když někdo neumí řídit, také nemůže sednout za volant stejně jako když nezvládne nebo nezabezpečí svého psa bez ohledu na plemeno, nemůže jej držet nebo postupuje riziko všech následků v případě problému…

Psů skutečně přibývá, je to reakce společnosti na civilizační tlaky a vzdalování se přírodě, často však reakce také na větší izolovanost lidí, oslabování vztahů včetně rodinných a osamělost jedinců. Každý pes však ve skutečnosti plní nějakou funkci. Hlídání bytu, stavení a ostraha objektů, osobní obrana, služební využití, pomoc slepcům a hendikepovaným stejně jako rozvíjející se terapeutické využívání psů při canisterapii nelze označit za bezvýznamné funkce. Ani ona "pouze funkce společníka" není bezúčelná. Naopak je velmi významná a pro velké procento lidí představuje velké (a u osamělých starých lidí někdy i jediné) psychické pozitivum v jejich životě.


Není sporu o tom, že nárůst počtu psů (stejně jako nárůst počtu automobilů) přináší řadu negativ, mezi něž patří i konflikty a neštěstí. Stovky neštěstí (včetně zabitých dětí) způsobené automobilem, nedýchatelné prostředí ve městech či dopravní zácpy bereme jako samozřejmou součást života a daň současnému životnímu stylu. Oproti tomu každý konflikt psa a člověka, zejména pokud se dotýká dítěte, vyvolá vlnu negativních emocí a až fašizujících reakcí živených právě médii.

Co se týče obtížně vymahatelné a komplikované spravedlnosti postiženou stranou v případě incidentu se psem, nabízí se paralela s dopravní nehodou. Jde-li vyšetřit většinu těchto nehod až k jednoznačnému určení viníka a jeho právnímu i ekonomickému postihu, proč by to mělo být o tolik obtížnější v případě incidentu se psem? Existující odpovědnosti ze zákona jsou obdobné a rozdíl je hlavně v přístupu výkonných orgánů a legislativy. Nemusí jít hned o vážné zranění. I obtěžující záležitost je postižitelná ve smyslu zákonů či platných vyhlášek. Musí však být vůle je uplatnit stejně jako třeba pokutování za špatné parkování.

Problémy se psy byly, jsou a budou stejně jako automobilová neštěstí nebo tragedie domácího násilí (kterých je ročně řádově více, než incidentů se psy).
Není to však problém psích plemen nebo nedostatečné legislativy. Je to problém nezodpovědných lidí a nedůsledného využívání existující legislativy proti nim.

Nevěřím, že se situace vyřeší přijímáním dalších, těžko proveditelných a vymahatelných předpisů, novou byrokracií a další administrativou. Přispěje podobná aktivita k autoritě zákonodárců? Neotvírejme znovu Pandořinu skříňku nenávisti a protipsí hysterie, která se spustí vždy s každým dalším "psím" incidentem v médiích patřičně prezentovaným.

Bůh nám už také konečně dopřej moudré zákonodárce!

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Šanca zrušiť Mečiarove amnestie zostáva živá, parlament ju posunul ďalej

Parlament schválil aj vládnu deklaráciu, ktorá amnestie odsudzuje.

KOMENTÁRE

Lexu by azda dokázala dostať ultraprecízna formulácia

Deklarácia, čo navrhuje Fico, je výborná forma, ale zlý text.

TECH

Zistili, prečo Samsungu vybuchovali a horeli mobily

Pri Galaxy Note 7 nešlo o záhadnú chybu, ale o zlú konštrukciu.


Už ste čítali?