V Dánsku před dvěma roky vypuklo podobné mediální bláznění o “zlých pitbulech”. Obdobně se tomu tam stalo již v 90tých letech, kdy proběhla obdobná kampaň po napadení rottweilerem, ale poměrně brzo a bez následků odezněla. Současná situace se začala vyvíjet díky akceleraci médií, internetu a moderním komunikačním technologiím mnohem závažněji. Vybičované emoce veřejnosti vedly nakonec dánskou vládu k akci; byla stanovena komise sestávající z kynologů, veterinářů, funkcionářů Kennel klubu, specalistů na chování zvířat a vědců genetiků. Komise měla během jednoho roku prošetřit celou problematiku a ohodnotit nebezpečnost psích plemen typu "pittbull". Závěry komise byly k velké nelibosti politiků jednoznačné: zmíněná psí plemena neměla statisticky významnější četnost pokousání člověka oproti ostatním plemenům psů. Proto komise označila přijetí nějakého zákona typu BSL (Breed Specific Legislation - zákony založené na hodnocení podle rasy) za neopodstatněné a mediální kampaň o "prudkém nárůstu útoků podobných psů na lidi" za nepravdivou. Politici, nespokojení s podobnými závěry požádali o stanovisko další organizace, jako je SPCA (ochrana zvířat), Veterinární společnost aj. Stanovisko však bylo stejné - nedoporučují BSL, je nefunkční a je to plýtvání časem, energií a penězi. Přes tyto skutečnosti se však rozhodla dánská vláda s bohorovností a arogancí u politiků tak často obvyklou zákon na bázi BSL zavést. A tak se Dánsko proslulé svou demokracií, rozvážností a tolerancí zařadilo svým BSL zákonem mezi skupinu zemí, soudících psy na základě presumpce viny, postavené na rasovém původu, což odporuje principu "presumpce neviny, zakotveném v principech EU i OSN. Jejich zákon patří mezi ty nejhloupější, jaké v uplynulých letech vznikly. Byl sestaven seznam 13 plemen a chovatelé psů nyní musí dokazovat, že jejich pes není nelegální, tedy ze seznamu zakázaných plemen nebo jejich kříženců. Vinen, dokud není prokázaná nevina. Přes 200 nevinných psů přišlo kvůli tomu o život a majitelé jsou zoufalí. Jen zřídka u soudu případ vyhrají, protože podle zákona jen průkaz původu může prokázat, že pes není pitbull. Stačí tedy udání souseda, domnívajícího se, že váš kříženec labradora s rotvíkem vypadá jako pitbull. Korunou celého tohoto nelidského nesmyslu je, že k seznamu bylo přidáno (zřejmě úřednická lidová tvořivost) dalších 12 plemen jako sledovaných a započne diskuze, zda budou také zakázaná.
Bezmocní kynologové již rezignovali, jediný kdo dosud vzdoruje je organizace Fair Dog která nabízí majitelům právní rady a zastoupení u soudů, provádí průzkumy a shromažďuje statistické údaje a fakta.. To jsou jediní lidé, kdo ještě svádí bitvu, všichni ostatní to vzdali. Organizaci Fair Dog se dokonce podařilo prokázat, že incidenty s pokousáním o kterých média psala se netýkaly žádných čistokrevných pitbullů nebo amstafů, ale psů od tzv. množitelů, produkujících psy neurčitého původu bez průkazů a oprávnění.
Pro doplnění informace z Dánska a dalších evropských zemí:
DÁNSKO
V létě roku 2010 byl v Dánsku zavedený seznam zakázaných plemen.
(§ 1a.zákona) Vlastnene a chovane uvedenych plemen sa zakazuje):
Pit Bull Terrer (zakázaný od 1991)
Tosa Inu (zakázaný od 1991)
American Staffordshire (Terrier)
Fila Brasileiro
Dogo Argentino
American Bulldog
Boerbel
Kangal Dog
Central Asian Ovcharka (Central Asian Shepherd Dog)
Caucasan Ovcharka (Caucasan Shepherd Dog / Mountain Dog)
Southern Russian Ovcharka (South Russian Sheepdog)
Tornjak (Bosnian Shepherd Dog)
Sarplaninec (Yugoslav Shepherd Dog
Některá významná ustanovení dánského zákona:
Odstavec. 2. Zákaz uvedený v paragrafu 1. se vztahuje i na křížence uvedených plemen.
Odstavec. 3. Komerční importy psů, uvedených v paragrafu 1 a 2 jsou zakázané.
§ 1 b. Každý pes porušující §1a bude policií utracený.
Odstavec. 2. Pokud jsou pochybnosti o původu (rase) psa uvedeného v §1a, police bude vyžadovat od majitele hodnověrné prokázání původu (rasy)
Odstavec. 3 Pokud majitel nemůže na vyzvání prokázat rasu adekvátním dokladem podle odstavce 2, police odebere psa na dobu potřebnou k vyřízení dokladů.
Odstavec. 4 Pokud majitel ani po této době hodnověrně neprokáže, že pes není zástupcem nebo křízencem psů uvedených v §1a, je to považované za porušení §1a. (tzn. utratit)
Nebylo jasné proč byla vybrána právě tato plemena. Mnohá z nich jsou na území Dánska vzácná nebo dokonce téměř neexistují. Statistiky pokousání, které byly k dispozici neprokázaly, že by některá z těchto plemen tvořila významnou část jedinců, kteři zaútočili na člověka, některá se ve statistikách dokonce vůbec neobjevila.
Veterinární univerzita v Odense letos vydala studii, ve které uvádí že počet zraněných lidí psy za rok po přijetí, tedy v r. 2011 vůbec neklesl. To však byrokratickému aparátu vůbec nepřekáželo v další eskalaci svého úsilí.
Doplňující seznam dalších kandidátů zákazu z r.2012:
Anatolian Shepherd Dog
Bull Mastiff
Cane Corso
Cao Fila de Sao Miguel (Sao Miguel Cattle Dog)
Dogo Canario (Presa Canario)
Iberisk dogge (dánský název?)
Maremma Sheepdog
Mastin Espanol (Spanish Mastiff)
Mastin Napoletano (Neapolitan Mastiff)
Polski Owczarek Podhalanski (Polish Tatra Sheepdog)
Rottweiler
Staffordshire Bull Terrier
Dánsko tedy má jeden z nejhloupějších BSL zákonů, Ale není jediným státem, který používá zákon založený na rasistickém principu. Podívejme se na situaci v dalších státech:
ČESKÁ REPUBLIKA
V letech 2000 až 2012 proběhlo v ČR pět pokusů o zavedení „psích zákonů“, všechny byly po bouřlivých protestech veřejnosti stáhnuty pro jejich nesmyslnost, nesystémovost, nerealizovatelnost a neodbornost. Většina návrhů obsahovala požadavek centrálních registrů, povolování chovů, evidenci v obcích a připravovala ve svých důsledcích likvidační program pro vybrané rasy "nebezpečných" psů. Česká repoblika tak dosud podobným populistickým kampaním odolává.
ITÁLE
V Itálii byl v roce 2003 přijat zákon zařazujícíi 92 plemen na seznam „nebezpečných psů“. Tento zákon ukládal za povinnost majitelům těchto psů vést na veřejných prostranstvích psy na vodítku a nosit náhubek. Každý majiteľ takového psa se musel pojistit proti případným škodám. Později byl počet plemen v seznamu snížen na 17.
V dubnu 2009 byl tento zákon označen za neefektivní, protože počet útoků psů dokonce od roku 2003 mírně stoupl. Vláda shledala, že není možno stanovit riziko agresivity a nebezpečnost psa na základě příslušnosti k určitému plemeni. Proto nadále není žádný pes takto označen bez ohledu na plemeno nebo velikost.
Současný zákon ukládá plnou zodpovědnost za psa na majitele a člověka, který psa aktuálně vede. Každý pes musí být registrován a označen čipem. Veterinární lékáři vedou seznam „potencionálně nebezpečných jedinců“ na který je automaticky přidán pes, který někoho napadl a takto označený pes je povinný mít na veřejných prostranstvích náhubek. V hustě obydlených aglomeracích musí být každý pes na vodítku, kromě míst vyhrazených k jejich volnému pohybu. Majitel musí mít ssebou košík pro případ potřeby. V připravované legislativě se počítá s krátkým kurzem pro potenciální majitele psů. Samozřejmě trvá zákaz psích zápasů, výcviku psů pro zápasy nebo k agresivitě vůči lidem.
Podle Francescy Martini z Úřadu veřejného zdravotnictví „Povinnosti v predešlém zákonu nebyly založené na žádném vědecky zdůvodnitelném základě. Nebezpečná plemena neexistují. Novým zákonem jsme dokázali překonat „černou listinu“ v předcházejícím zákoně, který jen sloužil k zakrývání větších problémů a dokázali jsme tak zvýšit bezpečnost našich občanů“.
HOLANDSKO
V Holandsku byl zákon přijatý v roce 1993 po třech fatálních útocích psů. Zákon řešil jen Americké Pitbulteriéry a jejich křížence.
Americký stafordširský teriér a Stafordširsky bulteriér byli ze zákona vyjmutí v případě, že majitel dokázal průkazem původu příslušnost svého psa k těmto rasám. V roce 2000 byl na seoznam přidaný i rotvajler.
Holandská vláda však po 25-ti letech účinnosti zákona oznámila, že „psí zákon“ není třeba změnit nebo upravit, ale jednoznačně ho zrušit. Vyslali tak signál do celého světa, že zákazy chovu vybraných plemen nejsou jen kruté, ale ani neplní účel – nechrání občany před pokousáním. Dne 9.6.2008 ministryně zemědělství Gerda Verburg oznámila, že po vyhodnocení statistik se rozhodli tento zákon v plném znění zrušit, protože se během 15-ti let dokázalo, že počet napadnutí psem neklesá.
POLSKO
Polsko, rok 1997: Majitel Amerického pitbulteriera musí mít na dveřích výraznou tabuľku upozorňující na psa, a pozemok musí mít zesílené oplocení.
SKOTSKO
V roce 1996 byly vypracované skotské studie s názvem „Chrání zákony o nebezpečných psech před pokousáním?“. Tyto studie se zaměřovaly na období 3 měsíců před implementací „BSL - psích zákonů“ a tři měsíce po implementaci. Studie dokázaly, že zakázaná a přísně sledovaná psí plemena ze seznamu přrispěla jen malým procentem k napadením. Studie také dokázala, že nejvíc útoků mají na svědomí kříženci různých plemen.
ŠPANĚLSKO
Ve Španělsku schválili zákon o „nebezpečných psech“ v roce 2000, na seznam se dostalo 9 plemen psů. V roce 2007 porovnávala jistá španělská studie pokousání psem oznámená zdravotným oddělením ve Španělsku. Porovnávalo se 5 roků před implementací „BSL – psích zákonů“ a 5 roků po implementaci. Španělská studie dospěla k závěru, že po implementaci zákona nedošlo k žádné změně počtu pokousání psem, která byla oznámena zdravotním oddělením, a plemena která byla uvedena na seznamu jako „nebezpečná“ tvořila méně než 4% ze všech pokousání.
Norsko
Norsko: (91/2004) byl vytvořen seznam 6 zakázaných plemen: americký pitbull, americký Stafordširský teriér, Argentinská doga, brazilská fila, Tosa Inu a Československý vlčák. V roce 2011 norský kynologický klub NKK vyvolal s členy norského parlamentu diskuzi o seznamu a možnosti zrušení "psího zákona", toto je v současnosti v řešení
.
ŠVÝCARSKO
Ve Švýcarsku jsou "psí zákony" na národní úrovni zrušené, některé z kantonů mají své vlastní BSL zákony. Například v roce 2010 se v Zürichu zakázal chov a prodej vybraných plemen – na seznamu je americký Stafordširský teriér, Stafordširský bulteriér, bulteriér a americký pitbull. Zahraniční turisté a návštěvníci mají povinnost tato plemena vést na vodítku s náhubkem.
RAKOUSKO
V Rakousku platí od roku 1992 omezení pro chov takzvaných nebezpečných psů. Nejedná se o celostátní přístup a v každé spolkové zemi platí od od 1.9.2012 jiná pravidla pro chov těchto psů. Nelze proto říci, že se v Rakousku může některé plemeno chovat pouze za určitých podmínek, protože tyto nejsou na území Rakouska stejné..
Historie a pravidla pro držení "bojových" psů v jednotlivých spolkových zemích:
Vídeň
Na základě výsledků referenda z 11.-13. února 2010, se 90% respondentů (ale zůčastnilo se jen 35% voličů) vyjádřilo pro omezení chovu "bojových psů" a byl zaveden status "psího řidičáku" pro takzvané "bojové psy" (je otázkou, jak bylo referendum ovlivněno silnou muslimskou menšinou, žijící ve Vídni, pro kterou jsou psi nepřijatelní a vůbec nežádoucí). Nejen vlastník, ale každý kdo jde s takovým psem na veřejnosti musí mít sebou tento dokument. Sankce se pohybují od 250 až do 14.000€. Poplatek za průkaz je 25 euro. Podle pravidel pro jeho získání musí majitel složit teoretické a praktické zkoušky. Pro praktické zkoušky jsou nastavena velmi přísná až nesmyslná pravidla, ve skutečnosti jsou testy nastaveny nesrovnatelně přísněji než pro bonitaci psů a mají prvky moderních pokročilých zkoušek. Zkouška musí být složena do 3 měsíců po nabytí psa, nejdéle však do půl roku. Toto se ostatních plemen netýká, mohou ovšem zkoušky také absolvovat. Zatím ovšem nebyl publikován případ úředního odebrání psa nebo jeho usmrcení kvůli zkouškám.
Omezení se týká následujících plemen:
· Rotvajler
· Americký pit bull
· Bull teriér
· Stafordširský bulteriér-
· Americký Stafordširský teriér
· Neapolský mastin
· Španělský mastin
· Brazilská fila
· Doga
· Bullmastif
· Tosa Inu
· Argentinské dogy
· kříženci plemen uvedeny.
Zde se jedná hlavně o AST, velmi výjimečně Rotvajlera a argentinskou dogu. V případě psích řidičáků však jde o populistické řešení strany zelených, které za žádných okolností nemůže přispět ke snížení počtu útoků na lidi neboť jejich počet odpovídá statistikám v jiných zemích po celém světě. Psi se ve Vídni mohou volně pohybovat v tzv. "Hundezonen", což jsou poměrně časté oplocené prostory o ploše přibližně 500-1000 m2 nebo v "zahrádce Hundeauslauf", což je místo v parku, kde mohou svobodně běhat.
Ve Spolkových zemích Tyrolsku a Burgenlandu mají žádné seznamy jako "bojové psy".
Povinné pojištění odpovědnosti pro chov psů v Salzburgu je ve výši 250tis.€ za škody na majetku a 500tis.€ za škody na zdraví. Zároveň je povinná zkouška pro psy, kteří projevili agresivitu vůči člověku nebo jinému psu. Specifikace, co je projevem agresivity ovšem neexistuje, stačí třeba udání souseda.
V Oberoestereichu (Horní Rakousko) musí projít výcvikem a získat "psí" řidičský průkaz každý pes a chovatel. Toto ustanovení je platné od roku 2003.
Ve Štýrsku, každý majitel psa, který jej přihlásí pro platbu daně, musí předložit potvrzení od veterináře (náklady 30€) že pes je "zvladatelný". Jedná se tedy především formu poplatku pro samosprávu.
FRANCIE
Francie, 1999: Kříženci amerického pitbulteriéra musí k být vykastrováni.
NĚMECKO
Německo, 2001: některé spolkové státy zakazují dovoz amerického pitbulteriéra, amerického stafordširského teriéra, Stafordširského bulteriéra a Bulteriéra.
Legislativa pro "problém psů" v Německu se liší od jedné země k druhé. Severní Porýní-Westfalsko má seznam 42 plemen nebezpečných psů, Bavorsko 4, Šlesvicko-Holštýnsko 11 a Dolní Sasko 14 plemen. Celkem je v různých místních seznamech 49 plemen psů. Některé země vyžadují, aby pes absolvoval test povahy, jehož výsledkem může být i utracení psa. V jiných tento test zbaví psa povinnosti nošení náhubku na veřejnosti. Pro porušeni legislativy jsou velmi vysoké finanční tresty. Velké nebezpečí těchto "psích zákonů" spočívá v tom, že toto nedokáže vlastně řešit problémy s nezodpovědnými lidmi a ve skutečnosti nepřináší nic pro bezpečnost a ochranu člověka před útokem psa. Postihuje prakticky pouze disciplinované majitele psů.
V Německu celou kampaň proti "bojovým psům" odstartoval nešťastný případ z Hamburku, kdy byl v roce 2000 na hřišti školy zabit chlapec dvěma psy - AST a APBT. Psi byli zastřeleni. Jeden z majitelů psů byl několikrát trestaný za to, že neměl psy pod kontrolou. Tragedii se však dalo předejít, kdyby úřady konaly na základě stížností obyvatel na nezodpovědné chování majitelů těchto psů. Vypukla celostátní hysterie doprovázená obrázky vyceněných psích tesáků a komentáři o "krvežíznivých bojových psích plemenech, vyšlechtěných k útočeni na lidi".
Zákonodárci využili příležitosti zviditelnit se a připravili právní předpisy pro "konečné řešení". Federální vláda je pod vlivem mediální kampaně schválila a rozhodla se nemilosrdně zakročit proti plemenům, které byly označeny jako "nebezpečné".
Psí plemena klasifikovaná jako nebezpečná jsou někde posuzována stejně, jinde jsou rozdělena do dvou, někde tří až čtyř kategorií. Někde jsou jako nebezpeční označeni psi, kteří někoho jednou pokousali, jinde dvakrát, někde je jejich údajná nebezpečnost odvozena od váhy, jinde zase výšky. Zařazení do kategorie 1 ve svém důsledku znamená likvidaci plemene. Takoví psi navzdory složené zkoušce povahy musí být v některých spolkových zemích vykastrováni, je zakázáno je rozmnožovat, prodávat, kupovat nebo dovážet. Jejich majitelé musí žádat o povolení chovu, které je často odmítnuto, protože důstojník nechce vzít na sebe zodpovědnost za povolení "něčeho tak nebezpečného" jako je pes ze seznamu. Na povolení není právní nárok, přičemž majitel nesmí se psem vycestovat do zahraničí, takže jej nemůže vyvézt aby jej zachránil ani se s ním nemůže vrátit, protože toto by se hodnotilo jako zakázaný dovoz a na toto legislativa nepamatovala. Toto platí i pro cizince, kteří jen cestují přes německé území.
Výsledkem této legislativy jsou případy poškození nebo dokonce úmrtí lidí, kteří kvůli legislativě ztratili svého psa (srdeční infarkt, sebevražda, fyzické napadení jinými lidmi kvůli psu vedenému po ulici). Obecná hysterie samozřejmě iniciovala řadu násilných akcí proti vlastníku nebo jeho psu - zastřelení, probodnutí, ubití, otravy nebo dokonce upálení. Mnoho majitelů těchto psů z Německa emigrovalo, zejména ti, kteří si to mohli finančně dovolit. Některé rodiny ale ztratily svůj domov, když byly postaveny majiteli bytu před volbu vzdát se psa, nebo opustit byt. Jedinou alternativou bylo odevzdat psa do útulku. Postupem času se však stala situace neudržitelnou – v útulcích se hromadili psi bez reálné šance nalézt nový domov. Psi byli často ve velmi špatných podmínkách, bez denního světla, pohybu a kontaktu s lidmi, odsouzeni k trestu smrti. Tisíce zdravých a emocionálně vyvážených psů bylo vyřazeno – situace připomínala psí holocaust.
V roce 2002 Berlínský soud zrušil v dolním Sasku "psí zákon", ve kterém bylo jen 14 plemen psů, která byla označeny jako nebezpečná. Toto rozhodnutí bylo učiněno na základě studie provedené doktorkou Esther Schalke, PhD, DVM, která prokázala, že rozlišování psů na základě plemen je neefektivní.
IRSKO
Irsko 1998: byl vytvořen seznam 10 psů, včetně plemen německého ovčáka. Na základě tohoto zákona vlastník psa plemene ze seznamu musí mít na veřejném prostranství psa na krátkém vodítku (max. do 2 m délky) a psa nesmí vést osoba mladší 16 let. Pes, který napadne člověka je utracen.
Známý je nedávný případ utracení psa jménem Lennox. Belfastská městská rada po dvou letech jeho zadržování rozhodla o jeho osudu. Lennox byl kříženec amerického buldoka a labradora - tedy byl křížencem podobným typu "bull". Takoví jsou v zemi zakázáni, ale po splnění velmi přísných opatření úřadů může být jeho držení povoleno.
Majitel tohoto psa splnil podmínky stanovené zákonem, ačkoli Lennox nebyl typický představitel plemene a byl jen kříženec. Jako štěně byl očkován, očipován, byla mu odebrána DNA, zaregistrován a vykastrován. Se stal nejlepším přítelem jejich zdravotně postižené 11leté dcery.
Celý problém zřejmě nastal, když zaměstnanci úřadu na pravidelné kontrole psa konstatovali, že se chová agresivně. Podle pracovnice Alexanders Lightfootové se pes přesto, že měl nasazen náhubek snažil pracovníky napadnout a neustále na ně vyskakoval. Poté co psu důkladně přeměřili nohy, nos a celkovou strukturu těla došli členové expertní komise k závěru, že se podobá typ plemene "bull" a proto je nebezpečný.
Lennoxovi majitelé tvrdí, že pes nikdy nikoho neohrozil, nikoho po dlouhé roky nenapadl. „Pes nikdy nikoho nepokousal, ale pro jistotu jsme mu vždy nasazovali náhubek, když jsme přecházeli okolo cizích lidí. Používali jsme krátké vôdítko,“ uvedla majitelka Caroline Barnes.
Tento případ vyvolal masovou nespokojnost mezi obhájci práv zvířat a na internetu založili online petici proti usmrcení psa. Do dne kdy ho utratili bylo sebráno přes 200.000 podpisů. O záchranu psa sa pokoušela i známá trenérka Victora Stilwell, která plánovala psa převézt do USA, kde je jeich chov legální. Její návrh však Rada odmítla. Odvolací soud v Severním Irsku potvrdil rozhodnutí nižšího soudu a Městská rada se rozhodla psa v červenci toho roku utratit. Rodině nedovolili dokonce ani to, aby se se psem mohla rozloučit.
PORTUGALSKO
V Portugalsku je vytvořen seznam plemen: Stafordšírsky bulteriér, Americký stafordšírsky teriér, Argentínska doga, Tosa Inu, Americký pitbulteriér. Tato plemena musí nosit náhubok, být vykastrovaná a majiteľ sa musí proukázat čistým registrem trestů.
RUMUNSKO
Rumunsko, rok 2002: Na „černou listinu“ se dostalo 10 plemen. Majiteľ takového plemena musí mít 18 roků, absolvovat psychotest a mít povolení na jeho držení.
Dalších 7 plemen, mezi kterými je i Německý ovčák, musí mít náhubek na veřejných prostranstvích.
UKRAJINA
Ukrajina, rok 1998: Víc než 80 plemen (mezi nimi se nachází i labrador) musí být pojištěno, čipováno, vést se musí na krátkém vodítku a musí nosit náhubok na veřejných místech.
A nyní se podívejme na současný vývoj na Slovensku :
SLOVENSKO
Ani Slovensku se nevyhnula snaha vytvořit a prosadit BSL zákony posuzující psy na základě presumpce viny podle příslušnosti k určité rase.
Za první lze označit návrh poslance Galbavého z r. 2005 (zopakováno v r. 2010) který modifikoval zákon 282/2002 o chovu psů zavedením nové kategorie "pes vyžadující mimořádné zacházení", tedy psů, kteří údajně mohou ohrozit člověka nebo jiné zvíře na základě zvláštních znaků, chovu, výcviku, povahy a jiných vlastností. Oproti původnímu zákonu, kde byl definován jako "nebezpečný pes" jakýkoliv pes, který pokousal člověka Galbavý do nově navrhované kategorie zařazoval psy ze zvláštního seznamu a jejich křížence, aniž by někoho předtím napadli. Pro tyto psy by chovatel musil požádat o povolení psy chovat, splnit podmínky pro držení a podmínky pro chov, zaplatit poplatky za obě povolení, čipovat štěňata, prokazovat splnění podmínek držení a chovu a prokazovat vědomosti a zkušenosti. Žádný z těchto požadavků nebyl přesně specifikován, ale při jejich nesplnění hrozilo chovateli odebrání až utracení psa (i přes to, že nikdy nikoho nenapadl).
Seznam plemen psů vyžadujících mimořádné zacházení zahrnoval:
1. Americký stafordširský teriér
2. Argentinská doga
3. Brazílska fila
4. Bulteriér
5. Dobrman
6. Rhodézsky ridgeback
7. Rotvajler
8. Stafordširský bulteriér
9. Kavkazský ovčák
10. Akita inu
11. Tosa inu
12. Bandog
Pitbula asi ještě pan poslanec neznal. Motem k tvorbě návrhu byl "alarmující nárůst útoků psů", ovšem bez podkladových údajů ze statistik. Poplatky za jednotlivá povolení a úkony byly v rozmezí 3 až 30€, povolení k chovu 150€.
Samotný seznam plemen byl variací na návrh poslance Bajana z r. 2001, který do zákona 282/2002 neprošel. Galbavý pouze doplnil poslední čtyři plemena. Galgavého návrh rovněž opakovaně neprošel.
V letošním roce došlo na Slovensku v srpnu k zabití ženy psem v obci Sucháň a napadení fotografa smečkou tří psů u Dolnej Lužnej s těžkým poraněním - ukousnutím ucha. Vzedmutá vlna emocí a mediální kampaň iniciovala politiky k akci. Vůdčí osobností se stal dokonce ministr vlády a na první verzi návrhu zákona spolupracovaly i vrcholné orgány slovenské kynologie (prezident Slovenské kynologické jednoty Josef Jursa, člen prezídia Vladimír Piskay). Návrh vycházel z návrhu Galbavého a zřejmě i z BSL legislativy Dánska (viz výše). Základem byl seznam třinácti plemen, z nichž první dvě - pitbul a bandog - byla označeny jako nežádoucí, (nabízí se asociace s RU - Rückkehr unerwünscht?) tedy vlastně určená k likvidaci. Zbytek byl označen jako psi se zpřísněnými podmínkami držení. Seznam lze oprávněně označit za ostudu slovenské vrcholné kynologické organizace. Seznam prý záměrně nevycházel ze statistik poranění člověka psem (výběr byl údajně dle rasy a potenciální schopnosti poranit!?) a byla v něm nesmyslně vybrána i plemena, která se na Slovensku vyskytují jen sporadicky a člověka nenapadla, zatímco se vyhýbal národním a jinak oblíbeným plemenům (německý ovčák, rotvajler, slovenský čuvač, československý vlčák a další). V další verzi návrhu byla sice zrušena kategorie dvou plemen určených k likvidaci (nežádoucí), ale z hromady diskuzních příspěvků k zákonu byla z jednoho poněkud zmateného příspěvku vybrána další skupina psů a seznam se rozšířil na třicet tři. Tentokrát v něm byli i psi, kteří v první verzi byli "tabu", takže se začali ozývat i početní majitelé těchto ras, kteří se dříve chovali nezúčastněně. Jedním z nich byl (najednou, před tím mu to nevadilo) i šéf cvičitelské organizace, zastřešené v Kynologické jednotě. Donebe volající nesmysl velkého seznamu však přiměl autory "zkrátit frontu" a zredukovat počet plemen zpět na čtrnáct. Toto je nyní ve finální verzi návrhu. K návrhu proběhlo široké připomínkové řízení, ale navrhovatelé vybrali z příspěvků jen co se jim hodilo, vše ostatní suverénně smetli se stolu jako vyřízené a uzavřeli diskusi prohlášením "Rozpor vyřešen".
Tady je konečný (zatím?) seznam plemen v návrhu označených jako psi se zpřísněným režimem držení:
Pittbull teriér
Bandog
Stredoázijský ovčák
Kavkazský ovčák
Jihoruský ovčák
Americký staffordshirský teriér
Šarplaninec
Tornjak
Brazilska fila
Tosa inu
Kangal
Americký buldog
Boerboel
Moskevský strážní pes
Proti návrhu se vyjádřily různé organizace a media jako je Slovenská Federacia Kynologov, Slovenská Komora Veterinářů, Sloboda zvierat, Kynologická revue a další. Přidaly se i jednotlivé chovatelské kluby psích plemen o jejichž zájem jde především a které až na čestné většinou dělaly mrtvého brouka s tím, že se jich to netýká nebo s vírou, že když budou potichu, že je to mine. Smrtelný omyl - zkušenosti ze zahraničí ukazují, že jakmile se podobný zákon dostane jako platný nástroj do rukou byrokratického aparátu, nezřídka dochází k "lidové tvořivosti" a seznam může být libovolně vykládán, upravován a rozšiřován (opět jako příklad může sloužit Dánsko, kde bez jakýchkoliv faktů a důkazů - po třech letech uplatňování zákona neprokázaly ani studie odborných institucí jakýkoliv vliv na počet napadení člověka psem - hodlají úředníci rozšířit původní seznam třinácti plemen o dalších 18 plemen).
Slovenský zákon se však týká všech druhů psů včetně kříženců a nikoliv jen pitbulů a jim podobných tak zvaných "bojových" psů. Z jednotlivých ustanovení vyplývá:
- každý pes musí být po 90 dnech držení do 30 dnů evidován v obci bydliště a musí být tetován nebo opatřen čipem. Musí být udány podmínky chování, místo chování psa, u nebezpečných psů a psů ze seznamu úředně schváleno a kontrolováno (nikoliv bytové prostory), to, jestli někoho bez vážného důvodu pokousal atd. Pokud někoho pokousal, musí být toto nahlášeno evidenci a bude označen a evidován jako nebezpečný pes, což bude uvedeno i na jeho evidenční známce. Ztráta a vydání nové známky bude stát majitele až 700 €.
- na veřejnosti mimo místa vyčleněná k volnému pohybu musí být každý pes na vodítku. Pes za seznamu a nebezpečný pes musí mít košík. Psa může vést jen fyzicky a psychicky způsobilá osoba.
- při porušení uvedených povinností evidence nebo nahlášení pokousání bude majiteli uložena pokuta až do 1400€.
Psa plemene se zpřísněnými podmínkami držení, ale i psa, označeného jako nebezpečného (po pokousání člověka) může držet jen osoba, která úspěšně absolvuje kynologický výcvik a zkoušky. Nebezpečný pes musí takové zkoušky složit do 30 dnů od pokousání nějaké osoby. Dokladem o zkoušce se musí majitel na požádání kdykoliv prokázat. Pokud toto neprokáže, bude pokutován až do výše 2000€. Pokuta může být až dvojnásobná pokud majitel nesloží v uloženém termínu zkoušky. Toto může být i opakované.
Za neohlášení ztráty známky, neohlášení napadení člověka psem a nezabránění napadení člověka může být pes zabaven, a jako součást zabavení může správní orgán navíc rozhodnout o utracení psa. Náklady hradí majitel.
Všichni držitelé nebezpečných psů a psů se zpřísněným režimem jsou povinni do 31 prosince 2013 složit zkoušky způsobilosti ovládání svého psa. Do konce srpna musí mít zbudován prostor pro držení psa a tento schválen pověřeným orgánem.
V obrovském množství připomínek k návrhu zákona šlo se strany institucí hlavně o formální připomínky, úpravy textů, opravy atd., je však prakticky nemožné najít to podstatné - že návrh zákona je už principiálně nesmyslný, nevymahatelný a ve svých důsledcích i nemorální. Množství připomínek jednotlivých odpůrců zákona a kynologů jednoduše nebylo vzato v úvahu. Za slovenské kynology se situaci snažila zachránit zejména občanská iniciativa JedenMeter SK, skupina nadšenců bojujících všemi prostředky proti této populistické zákonodárné iniciativě. Již v názvu má stěžejní heslo - měřit všem stejně, tedy jeden metr pro všechny psy bez rozdílu plemene. Skupina shromáždila kompletní rozbory a připomínky celého"Návrhu" až do jednotlivých bodů a vyhledala rovněž fakta ze statistik o napadení psem, o smrtelných incidentech a rovněž o četnosti fatálních událostí ve srovnání s jinou lidskou činností. Má též ucelený přehled o situaci v jiných zemích a o tamních BSL zákonech a jejich uplatňování. Evidentně však není politická vůle se těmito materiály zaobírat, natož o nich třeba veřejně diskutovat. Sami pracovníci MZ řekli, že návrh zákona o zpřísnění chovu psů byl "politickým zadáním", tedy měl sloužit pouze k uchlácholení emocí veřejnosti. Sám ministr ve svém krátkém komentáři k protestnímu pochodu odpůrců návrhu který proběhl v úterý 6.11. v Bratislavě prohlásil, že problém byl zrušením kategorie dvou plemen určených k likvidaci vyřešen a proto je tedy i protest těch stovek účastníků pochodu nesmyslný. Stanovisko ministerstva a navrhovatelů zákona jasmě potvrdilo i vystupování ředitele odboru legislativy MZ P.Ňuňuka, který přesto, že nedokázal v otevřené diskusi v televize Plus Joj Slovensko Naživo říci jediný smysluplný argument pro nezbytnost a přínos tohoto zákona a logiku seznamu plemen, trval na jeho realizaci. Evidentně je jasné, že ministerstvo hodlá svůj výtvor prosadit a uvést do praxe a jeho zástupce mluvil tak, jak musil, protože návrh je již podán.
Nelze zlehčovat tragické události incidentů napadení psem. Jsou stejně tragické jako případy domácího násilí, utýrání dětí, smrtelných neštěstí při lovu a pod. Je to ale (stejně jako u ostatních neštěstí) záležitost lidí a ne psů. Vždy jde o úmysl (tedy trestní čin) nebo o vědomou či nevědomou nedbalost lidí. Na potrestání lidí, kteří jsou za neštěstí odpovědni, má současná legislativa sdostatek nástrojů a jde jen o jejich důsledné využívání, aby si lidé svou odpovědnost uvědomili a zákony respektovali. Jakýkoliv likvidační seznam vybraných plemen psů nebo byrokratická šikana chovatelů psů bezpečnost lidí nevyřeší a způsobí jen chaos, korupci a neštěstí neprávem postižených chovatelů, zatímco těch nezodpovědných, proti kterým by měl být nový zákon namířen, se to v praxi nedotkne.
Slovensko ale bude mít nový zákon, prosazený proti zdravému rozumu, neužitečný a a nic neřešící. Zákon, který je popíráním současného právního stavu a to včetně zásahů do vlastnických práv, poznatků etologie, nesplnitelných časových termínů a neuvěřitelně vysokých souvisejících nákladů v rozpočtech samozprávy, zejména obcí. Zákon zrozený z vůle (zvůle?) úřední, bez přihlédnutí k názorům těch kdo psům rozumí a proti zájmu velké skupiny lidí. Zákon, pomocí kterého válcuje všemocný aparát bezmocného obyčejného člověka.
Je něco shnilého ve státě Dánském...?
